Bolest ducha a bolest fyzická.
18. prosince 2011 v 22:38 | viper60
Václav Havel nám odkázal velký dar na závěr.Prokázal,že byl velký dramatik a hlavně velký člověk.Po shlédnutí jeho filmové premiéry hry odcházení jsem pocítil na celé čáře,že to zdaleka nebyl jen naivní snílek a jako politik amatér.Kdepak,ani zdání.Film ukazuje zcela dobře jak dalece věděl co se v politice u nás děje a tím víc vyniká jeho morální velikost,že se choval jako to čím byl,totiž dobrým člověkem i když musel neskonale trpět tím,co se u nás děje a tady jsem u mého názvu článku.Jako člověk, který trpí fyzickou bolestí mi paradoxně snižuje bolest duševní,která je daleko destruktivnější a fyzická bolest tuto bolest duševní paradoxně rozmělňuje.Proto nesmírně obdivuji Václava Havla,který na sklonku žívota odkázal nám všem ve filmu odcházení takový kvíz charakteru.Kdo totiž tento film kritizuje,sám se odhalí kam patří.Tomuto Havlovu humoru se kdysi u nás říkalo smích přes slzy.Kéž by to pohlo aspoň trochu snahu zlepšit nastávající zlou situaci kdy všichni ví o každém všechno a je to všem jedno.Pane Havle byl jste posledních 22 let jediným na co jsem mohl být hrdý,že jsem Čech děkuji.